Ráno nás vzbudila naše indonéská kamarádka Nani a zeptala se, jestli se chceme jít podívat na kremaci. Byli jsme samozřejmě pro a tak jsme se nasoukali do sarongů (tradiční oblečení – šátky, co se uvážou do tvaru sukně) a vesele se vydali na pohřeb. Pohřeb je poměrně důležitá událost, jeho honosnost se liší podle toho, do jaké kasty zemřelý náležel. Tělo se nese ve slavnostním průvodu k hranici, kolem které se s ním chvílí běhá dokola. Po pár kolečkách se tělo umístí na hranici, odkryje se mu hlava a proběhne několik polití vodou a modliteb, za účastí mnoha lidí a taky vonných tyčinek. Osobně jsem ocenil hlavně ty tyčinky, protože si myslím, že ta paní už to měla za sebou delší dobu. Když jsme viděl náčiní k žehu – plamenomet, ze kterýho kapal benzín a jako těsnění u rukojeti někdo použil igeliťák, trochu jsem se bál, aby těch pohřbů nebylo víc, ale dobře to dopadlo. Nebožka byla nakonec zakryta a zažehnuta. Obřad připomíná ostatní tradice hinduistů – pokud jste se v úvodu divili spojení vesele na pohřeb, opravdu se tu setkáte víc s úsměvem než zármutkem a rozhodně nikdo nebrečí. Já jsem se snažil tvářit celou dobu důstojně a obtížný to bylo jen ve chvíli, kdy u kremace asistoval pán v tričku Megadeth world tour a jeho kolega v tričku fuck my life.
Odpoledne jsme vyrazili do dalšího chrámu. Pura Tirta Empul je chrám ve východní části ostrova a unikátní jsou v něm sochy ve skalách. Pokud se do něj vydáte, sejděte z hlavní turistické cestičky hned po vstupu doprava – je tam menší (ale roztomilej) vodopád a perfektní výhled na rýžový pole.
Be First to Comment