Výlet z Merzougy k dunám Saharské pouště byl dechberoucí a rozhodně nejlepší zážitek z Maroka. Naši milí průvodci nás posadili do postarší velké Toyoty a s anglicky nadstandardně mluvícím průvodcem jsme se vydali na šestihodinovou túru do míst, kde už silnice nebyla. Poušť má svoje kouzlo, kromě velbloudů a oslíků, potulujících se po cestě, nás nejvíc zaujaly všudypřítomná tornáda. Ten pravý zážitek jsou ale duny – obří pískoviště v nás probudilo dětem vlastní nadšení, klouzali jsme se po dunách a běhali pískem.
Nomádi na Sahaře
jsou úžasní. Jsou neskutečně klidní a tiší, mimořádně přátelští a současně vůbec nejsou vlezlí. Do pouště se často vydávají i ti, kteří si potřebují pročistit hlavu, nebo se zbavují trápení, typicky ze smrti někoho blízkého. Není se čemu divit. Rozlehlá poušť je impozantní a ticho, tma a hvězdy navozují skvělou atmosféru k přemýšlení.
Jízda pouští na velbloudech
Co je akčnější, jsou velbloudi. Jsou to neposlušní zmetci a i když jsou na ně nomádi hodní a starají se o ně jako o svoje děti, velbloudi si tvrdohlavě dělají, co se jim zachce a ještě se vysmívají. Na naší krátké projížďce jsem měl toho většího raubíře, co se pořád flákal a dělal, že nikam nejde, ale z kopce si myslel že jede Need For Speed Sahara a pořád se snažil předbíhat velbouda manželky, za kterým byl uvázanej. Mimo to se pořád rozhlížel, kam mě vyklopí, až se nomád nebude dívat a dvakrát se o to pokusil. Naštěstí jsem se nedal a mohli jsme si vychutnat tak kýčovitě nádhernej pohled na duny, jak ho známe z pozadí Windows XP.
Be First to Comment