Den 3 – Aklimatizace

Já jsem dnes nespal vůbec a Janičku jsem vytáhl už kolem sedmé z postele a vyrazili jsme na průzkum.

Déšť

Kuta nám na uvítanou přichystala superliják – trval vždycky asi tak pět minut a po deseti minutách falešných nadějí začal nanovo. Je to ale vpohodě, protože je tu opravdu vedro a přeháňky jsou osvěžující.

Jídlo

Ráno jsme se rozhodli, že otestujeme svoje zažívání na maximum. Dali jsme si úplně neznámá jídla (třeba kdovíco v palmovým listu a překvapení zabalený v papíru) a nakoupili ovoce, co u nás moc nemáme (dragonfruit, čerstvý kokosy) i známější věci jako mango, banány a papayu. Doplnili jsme to domácí limonádou, stejně jako zuby si čistíme místní vodou a při sprchování nemáme zašpuntovanou pusu. Přesto se zdravotní problémy nedostavují a cítíme se líp, než jindy. Zatím vůbec nesmlouváme – i když si myslím, že platíme mnohem víc než místní, pro prvních pár dní neřešíme, jestli polívka, tři pomeranče a mango stojí dohromady v přepočtu 25 nebo 50 kč.

Místní

Mimořádně přátelští. Na hotýlku, kde jsme, jsou převážně Indonésani, jedna rodinka se s náma okamžitě dala do řeči při raním rachtání v bazénku a pořád nám nosili ochutnat nějaké jejich jídlo. Taky nám uvařili nám superostrý nudle, nedali se odmítnout. Znali Československo a na oplátku jsme jim dali pytlík Bonparů, s tím že jde o „original czechoslovakian“ bonbóny. Myslím, že to na ně bylo trochu moc kyselý. Jedna paní neustále zvědavě bonbón vyndávala z pusy, mračila se na něj a zase si ho dávala zpátky. Pán ho chvíli se zájmem cucal a potom si k němu zapálil cigaretu. Byli moc rádi, že se s náma můžou vyfotit. I na ulici se tu na nás všichni smějí a zdraví nás.

Doprava

Na Bali to bez motorky nejde, prostě musíte jezdit. Komu tahle věta připadá divná, je to tím, že tu nejezdí MHD a je to tu v podstatě velká klikatá cesta, na kterou se napojuje zbytek. Pěšky se nedá dojít vpodstatě nikam a být na jednom místě a chodit jen na pláž a zpátky je opravdu škoda. Tak jsme si půjčili motorku. Jezdit na motorce považujeme za trochu nebezpečný i v Evropě, já jsem na ni poprvé usedl v místě, kde se jezdí vlevo, je tu asi třikrát větší provoz než v Praze a ani to pravidlo, že se jezdí vlevo, se tu tak úplně nedodržuje. Na jednoproudé ulici jsou tři proudy motorek v obou směrech standard, navíc se moc nebliká a přednost má spíš ten, kdo si víc věří (hlavně na kruháčích). Stejně to funguje. I když jsem několikrát někomu vjel skoro pod kola, vždycky jsme to nějak zvládli a dokonce s úsměvem. Zapůjčení motorky nás stálo v přepočtu kolem stovky na den, stejně jako plná nádrž…

Pláže a zvířátka

„Stani, tahle vlna je už fakt moc velká.“ „Neboj, to je v pohodě.“

Stihli jsme hned dvě pláže, voda horká, pláže krásný. Po tom, co jsme přežili učení na motorce v šíleným chaosu místní dopravy, nás karma vytrestala na pláži. Neodhadli jsme vlny, který nás celkem slušně omlátily o skaliska, takže jsme konečně pochopili etymologii slova vlnobití. Ale jsou to jen škrábance, večer už jsme se zase koupali. Šnorchlování je perfektní. Kousek od přeplněné pláže jsme po chvilce šnorchlování viděli barevný rybky, ale taky mořský hady, úhoře co se na nás zubil a obří ježky. Vlastně všechno je tu trochu větší než u nás, mravenci, motýli, mouchy.. Nadchla mě ryba, která skoro úplně splývala se dnem a do poslední chvíle si věřila, že ji nevidím. Kamarád by nám v druhé půlce pobytu měl přivézt podvodní kameru, tak zkusíme i něco natočit.