Caerdydd

První měsíc ve velšské metropoli hodnotím jako nadmíru zajímavej. Po Asii byl trochu šok hledat bydlení, ale nakoc jsme alespoň přistáli mezi pozoruhodnýma spolubydlícíma, včetně asi třímetrovýho černocha, co umí japonsky a rozjíždí na Kickstarteru prodej konvertibilních kabelek, dvou animátorů, z nichž jeden je Holanďan, pracuje v mrazáku (animacím se věnuje po nocích) a jeho máma byla v novinách jako největší sběratelka předmětů a piv Krušovice a druhej je prohnanej Irčan, se kterým chodím na tenis a kterej má určitě v pokoji lapenýho leprikóna. Další náš snědý spolubydlící je účetní (he does taxes) a trochu se divil Janičce, která úplně neporozumněla jeho povolání a zeptala se ho, že náš kámoš musí jezdit s tágem hlavně v noci, jestli to má taky tak. Všichni jsou boží a po těch hrůzách, co jsme viděli na ostatních prohlídkách jsem tu fakt rád (alespoň se to tu vyloženě nerozpadá a není tu 15 řvoucích Indů), i když tu prší střechou do kuchyně a z výšky nájmu za menší pokoj mi naskakuje husí kůže.

Cardiff – hlavní a tak málo velšský město.

Město je super, je tu spousta parků, kurtů na tenis, vesměs příjemnejch lidí a i když tu minulej týden o ulici vedle ubodali nějakej mladej pár a každej tu má na kole zámek jak na trezoru národní banky, vypadá to tu celkem bezpečně 😀
Velšsky tu skoro nikdo neumí a místní lidi dělají pár věcí dost podivuhodně. Například se nikdy nedokážou rozhodnout, na které straně chodníku chodí. Jeden by čekal, že budou chodit vlevo, ale nedá se to tak říct. Chvíli mi trvalo i pochopit točitý a mistrně poddimenzovaný schodiště na fakultě. Je na něm napsáno držte se vlevo, ale je nutný zvolit to pravý schodiště a pak se držet vlevo. Já jsem to sice rozlousknul, protože pokud bych chodil vlevo na levým schodišti, tak se pak nevyhnu s lidma, co jdou do protisměru. Bohužel se ale zdá, že to zdaleka nerozlouskli všichni.

hlavne-nenapadne

hlavně nenápadně

 

Cardiff University

Univerzita jako taková, její úroveň a hlavně možnosti mimostudijních aktivit – míří hodně vysoko. Nicméně stupidita organizace snad předčí i naši alma mater. Mě se ještě ve čtvrtek nezobrazoval rozvrh na pondělí, potom se mi to krylo, měl jsem si změnit předmět, potom jsem zas nemusel.. A k profesorovi Přibáňovi, kvůli kterýmu jsem sem zamířil a na kterým stál i můj motivační dopis a pohovor mě samozřejmě ani nepřiřadili na seminář. Nemá to ale na vytrolení kolegyně, která psala SVOČ na duševní právo, kvůli kterýmu sem jela a snad i zíkala stáž v nějaké firmě. Samozřejmě jí hned řekli, že už se na ten předmět nevejde a ať si ho změní..
Na druhou stranu se tu dá dělat naprosto cokoliv. Protože mě začíná bolet zub a zubaři jsou tu drazí, přihlásil jsem se na kickbox. Jsou tu spolky naprosto všeho na světě, od klubu pozorování mraků, přes klub Indů až po klub rogalistů a já se rozhodně chystám zkusit všechno. Včetně toho být Indem.

dsc02239

Výhody lokálního prostředí

Musím uznat, že je tu strašně levný oblečení, jídlo v supermarketech víceméně taky a většina základních potravin mi tu přijde velice kvalitních. Zvlášť to platí u sýrů a plodů moře, místní trh nabízí úžesný ústřice po asi 60p a lokální čedar se mi jen tak neomrzí. A taky fazole a šunka! Plechovka Heinz fazolí nestojí ani libru, ještě že máme stále dostatek vonnejch tyčinek z Indonésie.
Další věc výborná na Británii je, že se odsud dá levně a snadno kamkoliv vypadnout. Takže jsme si dnes koupili letenky a v prosinci letíme do Afriky!

 

2 Comments

  1. Jandoušek
    17.10.2016
    Reply

    No, jak tak koukám, tak vám ta divočina pokračuje i v Anglii 😀

    A tu levou stranu máte snad z Bali už natrénovanou,ne? 😀

    A jak se tak dívám, tak problémy s parkováním jsou kosmopolitní 😀

  2. Janička
    24.10.2016
    Reply

    Levá strana už je v pohodě 🙂 teď jsem na 14 dnů v ČR a vezla jsem Peťu autem do práce… a celou cestu jsem si opakovala „drž se vpravo, drž se vpravo“ 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *