Muslimský sultanát

Na cestě z Kualy Lumpur do Bruneje jsem poprvé musel vyplnit do oficiálního dokumentu svoji rasu. Protože bych raději strávil pár nocí za mřížema třeba v Norsku, než v Bruneji, potlačil jsem nutkání napsat tam árijská, půl-elf nebo nejlepší a vyplnil jsem prostě běloch. Protože Janča s Ondrou vyplnili, že jsou rasou evropani, vedlo to k bouřlivé akademické diskuzi. Pokud se někdy do podobné diskuze pustíte, doporučuju články na wikipedii jako Běloši (bílí lidé), Kavkazoidní(Europoidní) rasa nebo třeba i Definice bělosti v USA. Samozřejmě jen jako odrazovej můstek pro hlubší rešerši, protože nikdy nevíte, kolik z toho textu jsem tam včera připsal já, nebo někdo takovej.

Dovolená v Bruneji?

Zatím neznám moc lidí, co by kdy v Brunei byli. Obecně se sem moc lidí nehrne, protože tu není nic k vidění. Kluby určitě ne (zákaz alkoholu), nákupní maniaci si tu taky moc neužijou a historickýho tu taky není v podstatě nic. Když jsme se ptali, jestli je místní mešita nová, řekli nám, že ne, že už je tu od roku 1980. To nám řekli sice špatně, ale tak nějak to je.
Brunej je díky ropě 5. nejbohatší stát na světě (pokud počítáme HDP per capita). Všichni se tu ale bohatí necítí a tvrdí nám, že bohatá je jen královská rodina. Ta je známá výstřelky prince (jeho jachta Tits je legendární), kterýho jsme naprostou náhodou potkali. Chtěli jsme se totiž podívat na mešitu, ale odvezli nás místo toho k paláci, kde bydlí královská rodina ale není tam k vidění vůbec nic, jen brána. Zahrada je tak velká, že na palác, kterej je trochu pod kopcem, není vidět. Mimochodem, palác se zahradou je větší než Vatikán. Strážce nám ale zaklepal na rameno, že princ zrovna jede ven, tak mu můžeme zamávat. Mimo nás tam byly ještě dvě jeho fanynky a opravdu za pár minut projel princ ve svým Astonu a pokynul nám 🙂 Prý je to vzácnost, alespoň podle místních a tak tak jsme měli štěstí.

Jak to chodí v Sultanátu

Čekal jsem od první absolutní monarchie se vším všudy (stačí kouknout do jejich ústavy), kterou jsem navštívil, možná trochu striktnější místo, ženy tu ani všechny nenosí burky. Musím říct, je je to tady naprostá pohoda. Lidi si drží celkem tichý a nenápadný profil, ale jsou velice milí a rádi si povídají, i ženy tu občas začnou samy konverzaci – paní v drogerii se mě ptala, jak se mám a odkud jsem, že má syna ve Skotsku. To jsem fakt nečekal. I do mešity nás pouštěli s úsměvem. Všichni tu mluví perfektně anglicky, většina z nich ještě malajsky a čínsky. Pokud ale hledáte něco, co by vybočovalo, hledáte marně. Brunej se totiž může zdát jako nejnudnější místo na světě. Mě absence vlezlých prodejců a tichý nadšení místních, že tu vidí mladý turisty, naprosto vyhovuje. Škoda jen, že má zábavní park otevřeno jen tři dny v týdnu, postavili ho k narozeninám princi a je větší než Disneyland. Nikdo do něj nechodí a tak bychom se vyhnuli frontám, co jsme zažili v Číně. Jestli se ptáte, proč do něj nikdo nechodí – v Bruneji je jen kolem půl milionu obyvatel. A 40 z nich jsou taxikáři. Čekali jsme, že si odmávnem taxík jak v KL nebo Singapuru, ale pak nám museli jeden zavolat z hotelu a taxikář nám řekl, že je jich jen 40, všechny zná a nikdo nemá dost zakázek, protože sem turisti nejezdí a každej tu má auto. Já bych jen dodal, že obvykle fakt hezký auto. A proč taky ne, když tu benzin stojí v přepočtu asi 7 Kč.

Vodní městečko

Jednou z mála turistických atrakcí je vodní městečko na kůlech. To vypadá velice chudě, často jsou tu navíc požáry a pár domků lehne popelem. Podle mě ty požáry zakládaj krokodýli, kteří si pak smlsnou na prchajících vesničanech. Kontrast mezi palácem a městečkem je extrémní, když uvážíme, že sultán patří k nejbohatším lidem na světě, není to tak dlouho, co ho Bill Gates předběhl co do odhadované hodnoty majetku. Na druhou stranu si docela úspěšně kupuje oblibu u lidu, mají všechno včetně vzdělání a zdravotnictví bezplatně, dokonce i když si kupujete Mercedes, dostanete na to dotaci. A k lidem, co bydlí v džungli, lítá vrtulník, když onemocní.. S takovýmhle servisem bych mu asi taky tu trochu bohatství dopřál.

Nechali jsme se svézt na loďce jedním průvodcem, který předal řízení Janičce a ukázal nám v mangrovníkovým porostu nosatý opičáky (Kahau nosatý), ještěra na stromě a dokonce jsme viděli i jednoho menšího krokodýla. To byla mimo návštěvy nočního trhu s jídlem asi nejlepší část, plavba na řece v pralese vždycky stojí za to.

Neberte si sem milenku

Pravdou ale je, že jsme pravidla dodržovali a druhou tvář Islámu nám nikdo nenastavil. Údajně se zde začína prosazovat Šária v celostátním měřítku, včetně sekání končetin za krádeže, nebo kamenování za homosexualitu a cizoložství. Zásoby ropy taky nejsou nekonečné a těžko říct, jestli nejsme svědky poslední pohádkové epizody téhle pozoruhodné země. Podobné články ale berte s rezervou, nemluvě o 700 expertech na Brunei v komentářích. Turisté se tu ničemu přizpůsobovat nemusí a cítí se tu vítáni.

Nejlepší reklama na jídlo

Fotky Brunei

Be First to Comment

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *